Přesně tak, zrak Vás nešálí, koukáte na dvoudveřový zenki Levin s plátěnou střechou, který si podle libosti můžete přestavět buďto na targu, nebo na plnohodnotný drop top. Auto z července ‘84 prošlo přestavbou koncem roku 1986, původní bílý lak vystřídala modrá metalíza a vše doplňují 15″ Atiwe, které ještě více umocňují naprosto úchylný vzhled celého auta.

Torzní tuhostí to je na hony vzdálené od takové Mazdy MX-5, ale nám to celé přijde tak naprosto odporné a nechutné, že jsme se do toho prostě museli zamilovat. Dali bychom cokoliv, abychom se v tom mohli svézt, i když víc než 60 za hodinu bychom s tím asi nejeli. Bourat v normální 86 je takřka jasný rozsudek smrti a tak si ani nechceme představit, jak by vypadala rána v tomhle.

Auto jsme našli na německém webu Hachiroku.de, kde je podle všeho na prodej. Nevíme, jestli je její inzerát ještě stále aktuální, ale i tak tajně doufáme, že tady někomu rupne v kouli a koupí to.

Tak třeba AE86. Určitě jste o ní už slyšeli, to je ta “driftařská legenda”. Ovšem málokdo si už uvědomí, že v normálním stavu, tak jak vyjela z továrny před více než dvaceti lety, to nemusí být tak úplně stejné auto, jaké vidíte v té spoustě driftařských videjí, co kolují internetem.

Neberte mě špatně, tahle Corolla není ani náhodou “nedotažené”, špatné auto. Má perfektní přímé řízení (bez posilovače, jak jinak, nejsme snad žádné třasořitky) – a také pomocí něho poskytuje vynikající spojení jezdce s vozem. Motor se úžasně rád vytáčí a chraplavý “baryton” výfuku donutí mnohé lidi přemýšlet, jestli je to skutečně kousek od výrobce a ne nějaký pokus “lidového” tunera se zviditelnit. Řadící páka při pevném, rozhodném vedení dlaně krásně zapadá do připravených drah a v kombinaci se spojkou a plynem umožňuje ty nejpříjemnější “bez-synchronní” podřazení.

Prostě opravdu úžasné auto na proštrikování zatáčkovitých okresek. Ale nepředstavujte si, jak usednete za volant, stane se z vás “Drift King”, a budete vymetat zatáčky bokem napřed, jako babička zápraží. Tuhle naivní představu jsem měl aspoň já.

Ovšem AE86 má totiž z výroby nastavený podvozek značně směrem k nedotáčivosti. A to až takovým způsobem, že když už se vám podaří nějak vůz “rozhodit”, je to rozhodně daleko za jakoukoliv hranicí snadné kontrolovatelnosti vozu. Na bežných silnicích si nedokážu představit, že by kdokoliv jiný, než skuteční mistři rozžhavených zadních kol, dokázal s autem “proplout” sérii zatáček bokem.

K obtížné kontrolovatelnosti vozu požadovaným, rozumněj bočním, směrem přispívá i další vlastnost podvozku, a to, že i přes jeho sportovnost a přímou svázanost s řidičem, je celkem pohodlný. To se projevuje také značnými náklony karosérie, když už jdete “na krev” a opravdu auto tlačíte mimo jeho pohodlnou zónu. A právě tyto náklony pohltí velkou část vaší snahy poslat kinetickou energii vozu tím správným směrem.

Nepochybuji, že po úpravě podvozku, i kdyby jen tím nejprimitivnějším způsobem, jakým ale začínal s driftem i slavný Keiichi Tsuchiya, to jest “seříznutím” pružin, by byla Corolla perfektně kontrolovatelný, až chirurgicky přesný nástroj pro “olizování” vnitřních stran zatáček předním nárazníkem. Ale ruku na srdce, měli byste tu sílu, něco takového té bílé krasavici udělat? Já ji tedy rozhodně nemám.

Mulder

Máte chuť se s námi podělit o podobný příběh? Napište nám na info@86ers.org!

Nějaký čas nám vrtalo hlavou, proč tenhle Levin s Run Free bodykitem působí jinak než ostatní. Věci od Run Free jsme totiž viděli už na všech možných kombinacích Coroll a nikdy nás ničím příliš neoslovil. Tady je to ale jiné, prahy i nárazníky dávají autu úplně jinou linii, která v kombinaci s nesmyslně nízkým podvozkem přeměnila běžně působící Levin na něco úplně jiného.

Asi se všichni shodneme na tom, že za takový výsledek může především ten limetkový lak. Kdo by ale čekal, že samotná barva auta dokáže výsledek natolik ovlivnit? Musíme ale uznat, že ty černé 14 palcové Watanabe RS ke konečnému efektu taky velkou mírou přispívají. Jejich rozměr je vpředu i vzadu 8.5″ do šířky s ET -13.

Výčet zajímavých dílů nalepených na autě pokračuje i pod kapotou. Klasický 16v bluetop je už dávno pryč a na jeho místě se ohřívá smallport z AE92. Ten byl původně osazený kompresorem, ale nahradila ho čtyřklapka z 20v silvertopu. Z toho pochází také klika a ojnice, která je sice o něco méně robustní jako ta ze smallportu, zato je ale výrazně lehčí. Vačky jsou ze sortimentu TODA (272°/264°), svody jsou od Section N2. Na druhém konci hnacího ústrojí je Tomei Trax 2way samosvor (údajně LSD s nejvyšším initial torque, který můžete na 86 sehnat) a kratší stálý převod s poměrem 4.778.

Změny jsou na podvozku více konzervativní s klasickými klouzacími pružinami 8 a 6 kg/mm, shortstroke tlumiči, RCA a upravenými tyčkami řízení kvůli většímu rejdu. A to je asi tak vše… Pro porovnání Vám ukážeme i fotku před tím, než auto prošlo tou drobnou kosmetickou úpravou. Jak málo stačí k tomu, aby vše vypadalo úplně jinak, že?

Ale abyste si nemysleli, že je to po převlečení kabátu už jen leštěnka, tak tady máme i nějaké to video přímo z akce. Více fotek a informací se také objevilo na našem oblíbeném blogu 86LIFE.

Dnes Vám trochu napovíme. Pokud Vás baví stará okruhová auta, tak si uvařte pořádnou porci kafe a připravte se na to, že od počítače jen tak nevstanete. Představujeme Vám totiž web Racing Sports Cars, který se snaží mapovat všechny okruhová auta všech kategorií a všech dob. Slovy se to moc dobře popsat nedá, takže neváhejte a začněte si hledat své oblíbené okruhovky. Tady je pár odkazů pro ukázku: Corolla, 240Z, 911…

Vážně, oni ty JZ dávají všude. Silvie, Cariny, Cresty, Skyliny, Starlety… Pod skalpelem jim samozřejmě skončilo i pár Coroll a protože jsou swapy specialitou C&Y, rozhodli se chlapci z Nagoyi udělat si z jedné takové překopané Corolly demo car. Psala se tehdy polovina 90. let a z dílny C&Y po několika dlouhých nocích poprvé vyjel dvoudvéřový zenki Levin AE85, jehož původní 3AU nahradilo 3S-GTE.

Auto ale rychle procházelo evolucí a čtyřválec 3S postupně přestával stačit. Na jeho místo proto přišel nejprve šestiválec 1JZ-GTE, poté 1.5JZ (kombinace spodku 2JZ a hlavy 1JZ) a nakonec se pod kapotou v roce 1999 usídlilo plnohodnotné 2JZ-GTE. Nebyla to ale žádná troškařina: motor měl už tehdy 700 koní a zvládal čtvrtmíly za 10.8 vteřiny.

Další rok přibylo větší turbo T88-34D od Trust, šestistupňová sekvenční převodovka a větší 7,5″ tuhá náprava z Toyoty Crown. Výsledek byl 750 koní a 10.154 vteřin. Tou dobou už auto začalo dostávat podobu, kterou zde vidíte.

2J85 se nakonec dostala na hodnoty, které jí může závidět kdejaká Supra. Motor dostal v roce 2002 nové kované vnitřnosti, HKS Fcon V Pro jednotku, ještě větší turbo T88-38GK, OS Giken čtyřlamelovou spojku a nápravu z Crownu nahradila 9″ tuhá náprava z Fordu. To vše ve výsledku z auta dostalo výkon 1000 koní při 2.0 barech a úctihodných 9.57 vteřiny na 1/4 míle.

Čísla nečísla, je to prostě a jednoduše jedna z nejšílenějších Coroll, která se kdy objevila na startu 1/4 míle. Napadá nás asi už jen jeden stroj, který je ještě šílenější, ale o tom zase příště. Pouze napovíme, že je to americké Trueno s 3TGTE jezdící na metanol pod kapotou.

Protože jeho boro 86 byla uz zkratka moc boro vyměnil svůj třídvéřák za tohle kouki coupe  které se už asi týden objevuje v reportážích ze Spring Matsuri na Speedhunters. Ve článku zamerenem pouze na jeho auto se mimo jiné dozvíte i to že coupe váží 750Kg a je v něm silver top z původního hatche.

Levin si můžete prohlédnout zblízka na webu lánského muzea ZDE. Pokud jste v Lánech ještě nikdy nebyli, tak to hodně rychle napravte, protože jejich sbírka je naprosto fascinující.

1986

1987

1988

V Japonsku totiž existuje ještě jeden seriál pro okruhové Corolly, který po oficiálním ukončení šampionátu N2 získal pomyslný titul nejextrémnějších závodů s AE86. Jeho název je DTCC: AE86 One Make Race.

I když v DTCC startuje řada na první pohled obyčejných Coroll, přední místa vždy patří šíleným strojům jako je tento. Má ho na svědomí Nakayama Racing, kterého někteří z Vás možná znají již z N2 závodů z Hot Version, kde se jednou za čas objevil.

DTCC má v principu mnoho věcí s N2 společných. Auta musí používat atmosférický 4AG a mají také stanovenou minimální váhu. DTCC ale navíc umožňuje použít písty s jiným vrtáním (zdvih musí být zachován) a úpravy karoserie jsou také benevolentnější. Toho jste si ale kvůli tomu obrovskému křídlu už určitě všimli.

Kdo ví, jak by si auto vedlo, kdyby se postavilo na okruhu vedle aut z N2. Myslíte, že by na Tsukubě vytřelo ostatním zrak? Pokud Vás NR Levin zajímá, můžete si ho detailně prohlédnout na majitelově japonském blogu. Další obrázky najdete také na webu Jona Sibala a o DTCC se dočtete více v angličtině na Hachiroku.com.au a nebo na oficiálním webu šampionátu.

Mouse je jedním z nejznámějších 86 týmů v Japonsku. A to díky dvoum věcem. Zaprvé, dnes fungují už 15 let. Zkuste si to představit, není to zase tak krátká doba, že?

No a zadruhé a především. Jsou to prostě a jednoduše géniové za volantem. To, co předvádějí na okruhu YZ Circuit umí jen pár dalších lidí v autech jako je Skyline a Silvie. Ale viděli jste někdy zajet podobně blízký tandem na tomto proslulém okruhu v Corollách? Jediní, kteří se na ně trochu dotahují, jsou podle nás motorFIX.

A pak je tu ještě jedna věc, ze které si nemalá část z nás sedá na zadek. A tou jsou jejich samotná auta. Vždyť se na to podívejte, kdy jste naposled viděli takhle čistě a originálně udělané 86?

Možná to nejsou ty nejextrémnější Corolly pod sluncem a asi také ne ty nejrychlejší. Ale při pohledu na ně musí každému okamžitě dojít, že za jejich volantem nesedí jen další adolescent, kterému slouží především na naučení a rozbití někde na kopci.

My dva bodykitům příliš nefandíme, ale tady nám opravdu nezbývá nic jiného, než smeknout a kochat se. V kombinaci s jejich vcelku netradičními barvami auta týmu Mouse rozhodně nevypadají na to, že mají na krku již téměř 30 let.

Už chápete, proč mají v Japonsku takové jméno? Pokud chcete vidět pár obrázků s týmem Mouse ve vyšším rozlišení, mrkněte na 7tune, kterým se je podařilo odchytit během volných jízd na YZ.

Auta Mouse staví C&Y Sports, které možná někteří z Vás znají ze starších japonských videí. Těm, kteří tohle jméno slyší poprvé napovíme, že jde o mistry swapů zaměřující se především na čtvrtmílové sprinty. Seznam co všechno a kam narvaly najdete na jejich webu zde (klikněte na záložku “swap cars”).

My máme ode dneška nové modly. A co Vy?

Otázka minulého týdne: Monster Hachiroku