Tak třeba AE86. Určitě jste o ní už slyšeli, to je ta “driftařská legenda”. Ovšem málokdo si už uvědomí, že v normálním stavu, tak jak vyjela z továrny před více než dvaceti lety, to nemusí být tak úplně stejné auto, jaké vidíte v té spoustě driftařských videjí, co kolují internetem.

Neberte mě špatně, tahle Corolla není ani náhodou “nedotažené”, špatné auto. Má perfektní přímé řízení (bez posilovače, jak jinak, nejsme snad žádné třasořitky) – a také pomocí něho poskytuje vynikající spojení jezdce s vozem. Motor se úžasně rád vytáčí a chraplavý “baryton” výfuku donutí mnohé lidi přemýšlet, jestli je to skutečně kousek od výrobce a ne nějaký pokus “lidového” tunera se zviditelnit. Řadící páka při pevném, rozhodném vedení dlaně krásně zapadá do připravených drah a v kombinaci se spojkou a plynem umožňuje ty nejpříjemnější “bez-synchronní” podřazení.

Prostě opravdu úžasné auto na proštrikování zatáčkovitých okresek. Ale nepředstavujte si, jak usednete za volant, stane se z vás “Drift King”, a budete vymetat zatáčky bokem napřed, jako babička zápraží. Tuhle naivní představu jsem měl aspoň já.

Ovšem AE86 má totiž z výroby nastavený podvozek značně směrem k nedotáčivosti. A to až takovým způsobem, že když už se vám podaří nějak vůz “rozhodit”, je to rozhodně daleko za jakoukoliv hranicí snadné kontrolovatelnosti vozu. Na bežných silnicích si nedokážu představit, že by kdokoliv jiný, než skuteční mistři rozžhavených zadních kol, dokázal s autem “proplout” sérii zatáček bokem.

K obtížné kontrolovatelnosti vozu požadovaným, rozumněj bočním, směrem přispívá i další vlastnost podvozku, a to, že i přes jeho sportovnost a přímou svázanost s řidičem, je celkem pohodlný. To se projevuje také značnými náklony karosérie, když už jdete “na krev” a opravdu auto tlačíte mimo jeho pohodlnou zónu. A právě tyto náklony pohltí velkou část vaší snahy poslat kinetickou energii vozu tím správným směrem.

Nepochybuji, že po úpravě podvozku, i kdyby jen tím nejprimitivnějším způsobem, jakým ale začínal s driftem i slavný Keiichi Tsuchiya, to jest “seříznutím” pružin, by byla Corolla perfektně kontrolovatelný, až chirurgicky přesný nástroj pro “olizování” vnitřních stran zatáček předním nárazníkem. Ale ruku na srdce, měli byste tu sílu, něco takového té bílé krasavici udělat? Já ji tedy rozhodně nemám.

Mulder

Máte chuť se s námi podělit o podobný příběh? Napište nám na info@86ers.org!

Původně jsme si chtěli na dnešní “slavnostní” den připravit něco extra, ale nějak jsme na to všechno kvůli práci zapomněli. Snad Vám to aspoň částečně vynahradíme tímhle naprosto luxusním Truenem.

Čím začít? Řada věcí Vás tady už asi nepřekvapí… Pod kapotou je už standardně dvacetiventilový blacktop s řadou pozměněných dílů jako HKS vačky (264°/8.1mm), TRD těsněním pod hlavou o tloušťce 0.8mm a dokonce také se sníženou hlavou, která vyhnala kompresní poměr ještě více nahoru. K tomu neodmyslitelně také patří wideband lambda s dobře viditelným A/F budíkem v kabině, kdyby to náhodou začalo dělat neplechu.

Co ale rozhodně není standardní a stojí za zmínku je podvozek, který je hybridem mezi díly z Toyoty a Nissanu. Přední náprava je kompletně přestavěná na robustnější ramena ze Silvie S14. Protože je tlumič u Silvie narozdíl od 86 součástí předního McPhaersonu, znamená to také, že je celý přední coilover také původně z Nissanu. Jednou z výhod takové přestavby je také to, že si pak můžete podvozek vybírat z mnohem větší nabídky. Zatímco na Corollu sežene horko těžko pět rozdílných tlumičů, na Silvie jich existují tucty.

Čtyřicetiletý majitel, jehož jméno se nám z jeho blogu vůbec nepodařilo vyčíst, přesně ví proč takovou přestavbu podstoupil. Namísto původních tlumičů si totiž pořídil coilovery Öhlins, které patří mezi nejlepší výrobce podvozků na světě. Přední jsou původně ze Silvie S13 s 7kg/mm pružinou a zadní tlumiče jsou ze Skylinu R32 s 4,3kg/mm pružinou, které přichytil k sériové tuhé nápravě. Pan majitel očividně ví, co je dobré (jen tak mezi řečí píše, že jeho snem je Porsche 930 nebo 964 od Rauh Welt). Pro porovnání s původní přední nápravou 86 máme fotku ZDE.

Co to všechno znamená v praxi? To si můžete prohlédnout na tomhle videu. Pokud máte volnou chvilku, tak Vám doporučujeme projet celý majitelův profil na Youtube, protože videí se svým autem tam má přes 50…

Nějaký čas nám vrtalo hlavou, proč tenhle Levin s Run Free bodykitem působí jinak než ostatní. Věci od Run Free jsme totiž viděli už na všech možných kombinacích Coroll a nikdy nás ničím příliš neoslovil. Tady je to ale jiné, prahy i nárazníky dávají autu úplně jinou linii, která v kombinaci s nesmyslně nízkým podvozkem přeměnila běžně působící Levin na něco úplně jiného.

Asi se všichni shodneme na tom, že za takový výsledek může především ten limetkový lak. Kdo by ale čekal, že samotná barva auta dokáže výsledek natolik ovlivnit? Musíme ale uznat, že ty černé 14 palcové Watanabe RS ke konečnému efektu taky velkou mírou přispívají. Jejich rozměr je vpředu i vzadu 8.5″ do šířky s ET -13.

Výčet zajímavých dílů nalepených na autě pokračuje i pod kapotou. Klasický 16v bluetop je už dávno pryč a na jeho místě se ohřívá smallport z AE92. Ten byl původně osazený kompresorem, ale nahradila ho čtyřklapka z 20v silvertopu. Z toho pochází také klika a ojnice, která je sice o něco méně robustní jako ta ze smallportu, zato je ale výrazně lehčí. Vačky jsou ze sortimentu TODA (272°/264°), svody jsou od Section N2. Na druhém konci hnacího ústrojí je Tomei Trax 2way samosvor (údajně LSD s nejvyšším initial torque, který můžete na 86 sehnat) a kratší stálý převod s poměrem 4.778.

Změny jsou na podvozku více konzervativní s klasickými klouzacími pružinami 8 a 6 kg/mm, shortstroke tlumiči, RCA a upravenými tyčkami řízení kvůli většímu rejdu. A to je asi tak vše… Pro porovnání Vám ukážeme i fotku před tím, než auto prošlo tou drobnou kosmetickou úpravou. Jak málo stačí k tomu, aby vše vypadalo úplně jinak, že?

Ale abyste si nemysleli, že je to po převlečení kabátu už jen leštěnka, tak tady máme i nějaké to video přímo z akce. Více fotek a informací se také objevilo na našem oblíbeném blogu 86LIFE.

Protože jeho boro 86 byla uz zkratka moc boro vyměnil svůj třídvéřák za tohle kouki coupe  které se už asi týden objevuje v reportážích ze Spring Matsuri na Speedhunters. Ve článku zamerenem pouze na jeho auto se mimo jiné dozvíte i to že coupe váží 750Kg a je v něm silver top z původního hatche.

Otázka minulého týdne: Zenki x Kouki Levin front

Jak už jste si nejspíše všimli, jde o kouki Levin coupe. Konkrétně o kousek z posledního roku výroby (1987) a překvapivě pouze po druhém majiteli. Z venku v podstatě sériový vzhled skvěle doplňují patnácti palcová Hayashi Street, zenki přední lízátko a jako třešnička na dortu a mokrý sen všech 86ers působí nálepka GT Apex na víku kufru.

Bohužel (pro leštěnkáře  jako jsem já) jde o GT Apex pro zábavu, takže místo klimatizace a elektricky ovládaných oken najdete v interiéru Cusco rám a skořepinovou sedačku. Z původní nadstandardní výbavy zbylo už jen pár drobností a posilovač řízení.

Klasickou kombinaci Nardi a Bride z interiéru vytlačila značka Sparco, za jejíchž volantem najdete otáčkoměr s vyšším spektrem otáček pro lepší přehled nad dvacetiventilovým Blacktopem.

Taky Vám příjde, že v Japonsku snad není 86, která by měla pod kapotou sériový Bluetop? A jak je tak zvykem tak ani bývalý majitel dnešního kouki nezůstal pouze u sériového motoru a zvolil swap za již zmíněný dvacetiventilový Blacktop z AE111. Ten doplňuje ještě přepracované zapalování, Freedom plně programovatelná řídící jednotka a externě umístěný olejový filtr pro lepší dostupnost při výměně.

Bohužel se ze speclistu dá dále rozluštit už pouze to, že výfuk je vedený pod nápravou, v nápravě sedí 2way samosvor a že jsou přední tlumiče předělané na coilovery.

A cena? ￥750 000, tedy nějakých 160 tisíc Kč.
Stojí to podle Vás za to? Podle nás určitě!

Popravdě řečeno, oba si asi nedovedeme představit lepší Levin na kravení než je tenhle. Nejenom že vypadá dobře, on také dobře jede. Stačí se podívat na kombinaci 4AGZE, coiloverů a LSD a každý z Vás si určitě udělá obrázek o tom, co asi tohle auto umí v zatáčkách, když ten kompresor necháte trochu roztočit.

Dalšími věcmi, které naznačují, že s tím bude asi docela velká sranda jsou téměř všechny díly karoserie vyměněné za lehčí kousky. Kapota, nárazník a přední i zadní blatníky jsou celé z laminátu, což spolu s odstraněním zadních sedaček a dalších drobností v interiéru dokáže ušetřit nemalou část váhy. Polorám, který nahradil zadní sedačky pár kilo zase vrátí, ale i tak bude auto lehčí minimálně o 20-30kg.

Kromě skořepiny pro řidiče nás opravdu nenapadá nic, co by tomu Levinu chybělo. Co na to říkáte, má podle Vás ještě nějaké nedostatky? Napište nám do komentářů jestli se Vám líbí a nebo máte jinou představu o 86 na blbnutí.

Osud téhle netradiční 86 nebyl příliš příznivý soudě podle jejího nabouraného předku. Majitel s ní prý prý často jezdil bokem, jak je u hachi zvykem, a to znamená že dříve nebo později přijde na větší nebo menší lámání plechů.

A teď se pozorně podívejte na přední část dnešního Truena. Vidíte to, co se schovává pod kapotou, která na sobě měla před bouračkou typický boso sharknose předek? Přesně tak, je to mezichladič. Pod tou zničenou kapotou je totiž CA18DET z Nissanu.

V každém rohu najdete poctivých čtrnáct krát jedenáct palců železa v podobě SSR Mk I. s 180/60 gumami. Jen pro představu, takové gumy bývaly na sériových příplatkových 6″ kolech.

Víme, že většina z Vás preferuje 86tky postavěné klasicky a za účelem vyblbnutí se za volantem, ale popravdě, tohle taky nemusí být úplně k zahození ne? Původní příběh si můžete přečíst na Aszoku a pokud máte čas, tak Vám doporučujeme podívat na zbytek věcí z toho dvora. Jestli Vás totiž neposadí na zadek tahle 86, tak vše ostatní, co se tam válí určitě ano.

Když se dobře podíváte, zjistíte, že se jedná o auto s naším levostranným řízením (původně šlo o americké Trueno). Impulse pro stavbu takového auta má dobrý důvod, právě totiž dokončil práci na prototypu svodů pro dvacetiventilový 4AG na LHD auta a stane se tak prvním výrobcem, který nám něco takového nabídne.

Na zbytku auta najdete standardní díly z repertoáru Impulse, se kterými se můžete setkat i na jeho dalších 86. Endless brzdy, nové Rays TE37V… však to znáte.

Kdo se o zástavbu Blacktopu a Silvertopu zajímal, narazil určitě na fakt, že je to opravdu oříšek sehnat na původně předokolkový motor svody. Natož teprv sehnat svody, které půjdou do auta nabastlit tak, aby aspoň částečně nepřekážely tyči řízení. LHD svody od Impulse jsou tak velkým vysvobozením pro nás všechny, kteří si brousili zuby na 20v, protože svody byly právě jednou z největších mechanických překážek při swapu.

To slovo “průměrný” je na místě. Na japonské standardy je to totiž opravdu relativně neupravený kousek, vždyť má “jen” vyměněný samosvor, Tokico HTS tlumiče a TRD pružiny, Nardi volant… bylo by to fajn, kdyby i u nás vypadala každá průměrně obyčejná 86 nějak podobně, žejo? Každý by byl hned rád, že je průměrný.

Opět další průměrná fotka, tentokrát dokonce až lehce podprůměrného interiéru, protože na místě řidiče nenajdete běžnou otrhanou skořepinu Bride.

A jedna fotečka průměrného kufru na závěr. Sakra, my chceme být taky tak průměrný…